_________________________________________________________________________________________________________
Ahojte. Tak tady můžete najít Jirkovi názory na různé události, články a další různé
věci 
.
_________________________________________________________________________________________________________
Ach, to zlé IRO
. 22.6.2011
Letos jsem velmi netrpělivě očekával nominaci na MS v Belgii. Ne, že bych měl snad šanci 
, ale G5-tka prostřednictvím Dana a Sáry,
kteří na Intercupu v ploše předvedli pěkný výkon ( 2. místo a 272 bodíků ), měla své želízko v ohni. Šance sice nebyla velká, protože
se nezůčastnili podzimního Bohemia cupu, ale byla.
A, když jsem se konečně dočkal a na stránkách svazu se objevila nominace, nestačil jsem valit bulvy
. Nejenže v nominaci Dan a Sára
nebyli a nejsou, ještě navíc nám "zlé" IRO zcela "plošně" a bez ohledu na počet členů svazu snížilo počet reprezentantů na pět, tak jako
všem ostatním 
. Ba co víc, dokonce svazu nařídilo nominaci dvou stopařů a tří vodařů
. No je toto možné
?
Pokud by měla být pravda, že IRO nařídilo svazu nominaci, o čemž silně pochybuji, potom nechápu proč bylo toto nařízení splněno ?
V článku o nominaci na svazových stránkách se někdo diví, že počet reprezentantů se snížil "plošně" všem stejně ( ikdyž některé
organizace mají 20 členů a náš svaz stovky ). A potom si jako jediní "necháme" nařídit nominaci ? Proč ?
Proč by nám IRO nařizovalo nominaci do vody a do stop, kde bojují většinou jen naši mezi sebou ??? Představte si, že by se nařízení
týkalo jen ploch a sutin, to by jistě některým zavařilo hlavy.
Na stránkách je možné se dočíst, že diskuse okolo nominace byla bouřlivá. Ale to, kdo pro koho hlasoval a proč tam chybí. Pokud se
nominace řídí nějakými pravidly, které jsem ovšem na stránkách neobjevil, tak nechápu kdo mohl souhlasit s vyřazením J. Dědinové
s Garpem. Oni jako jediní vyhráli OBA výběráky a navíc s parádními body ( 282, 277 ) a nejedou!
Naopak jedou stopaři Čenda a Struhyš kteří neměli na jednom z výběráků ani limit. Další paradox je, že Peťas Katrev jde do vody, kde
byl "až" třetí s 265 body, i když na výběráku v sutinách měl 274 bodů a vyhrál ( 2. výběrák 238 b a třetí místo ) !
Škoda, přeškoda.
Ani jeden ze zde jmenovaných však nenese žádnou vinu. Oni sami se nenavrhli, ani neschválili. V článku jsem je nejmenoval z žádných
osobních důvodů. Přeju všem, ať se jim daří, ať už budou reprezentovat, nebo ne. Pro mne jsou všichni BORCI
.
P.S. Nominace byla asi myšlena jako motivace pro všechny co se zaměřují na "mezinárodní" sutiny a plochy. Teď se jistě prudce
zvednou počty závodníků na výběrácích TB a FLB
.
_________________________________________________________________________________________________________
DEN BLBEC, ANEB KDYŽ SE DAŘÍ, TAK SE DAŘÍ . 28.10.2010
Zná to asi každý. Jsou dny, kdy se prostě nedaří. Jsou i dny, kdy se nedaří vůbec nic. A jsou dny, kdy se nejen vůbec nic nedaří, ale
navíc ještě katastrofy přímo přitahujeme.
Samozřejmě, byly tady náznaky už ve čtvrtek. To jsem při cestě na cvičák zlínské brigády chtěl vyskočit z trávníku na cestu ( cca 60 cm ).
Jenže ouha, skončil jsem na zádech s pěkně odřenou zadnicí 
.
A pátek, nejdřív mi Keyošek při hře s peškem vrazil špičák v celé svojí délce hezky do dlaně mezi palec a ukazovák. Krásná lochna,
zvlášť, když mne v sobotu čeká plavání v rybníce a jízda na kole v terénu. Žůžo
. O pár minut později zapomínám na bolest v pravé
dlani, protože po ukázkovém tryskovém přivolání Keyky a Annetky z leže končím nejdříve s nohama ve výšce hlavy, po té na břichu.
Holky se tolik soustředily na to, která u mne bude dřív, až jim uniklo, že stojím 30 kroků před nima a letěly jako neřízená střela, která
smete vše co jí stojí v cestě. Au, au.
No a je tu sobota. Konečně. Máme s Keykou naběháno, naplaváno i najeto na kole. S pocitem dobře odvedené přípravy odjíždíme
do Sadské na "Železného Psa" ( triatlon se psem - 150 m plavání, 5,6 km kolo, 4,2 km běh ).
Počasí je už podzimní, déšť střídá déšť
, těšíme se hlavně na plavání, voda bude jistě teplejší než je vzduch.
A právě tady v rozpršené Sadské začíná náš opravdu zatím nejnepovedenější a nejvypečenější den, na který určitě jen tak nezapomenu.
V 7.30 hod nás vítají pořadatelé ukrytí pod přístřeškem a než jsou vyřízeny formality crčí mi voda z přístřešku proudem přímo na hlavu.
Losování obstarali pořadatelé a my startujem předposlední, no super 
.
Pořád prší, jdu vyvenčit Keyoška a omrknou vodu. Vítr dělá krááásné vlny ( a nemusíme ani k moři ). Pár aportků a jdeme zpátky.
Pomalu skládám kolo a první dobrá zpráva, déšť pomalu ustává. Pak přichází změna start bude dříve, do pytle. Rychle dofoukat kola,
převléct, ustrojit Keyoška a na start k rybníku. Kolo hezky do stojanu a ještě je pár minut čas a tak se jdu i s Keykou proklusnout.
Až potud krása, pohodka, vše takřka podle představ.
Po pár minutách klušeme zpět, ať ještě stihneme strečink. U startu stojí Hanča s Moničkou v kočárku, ale místo úsměvu na mne řve,
" Kde jsi ? Všude tě hledám ? Ušlo ti kolo !!! Setinu vteřiny to beru jako dost uhozený vtip. Ani ne před deseti minutama jsem na kole
dojel a dal ho do stojanu !?! Startér huláká start a první závodník se vrhá do vody. V hlavě se ozvou zvonky, prekérka. Mám sice náhradní
duši, ale nožní pumpa je v autě 300 metrů od startu. U sebe mám jen ruční, s tou nedokážu nahustit potřebný tlak, takže trapem k
autu a zpět. Startér křičí, "připraví se další závodník". Přemýslím kolik mám asi času, staruje se po minutě a na břehu stojí šest závodníků.
Zadní kolo jde dolů, vytáhnout duši, vrazit tam náhradní ( už jednou lepenou ). Hlavou mi letí kolik toho asi vydrží ?! Další závodník jde
do vody a za ním další. Kolo je ve vidlici, ještě nahustit. Ve spěchu jsem ovšem náhradní duši pořádně neusadil a na jednom místě se
dělá "boule", kruci ! Zvonky v hlavě začínají zvonit. Znovu vypustit a znovu hustit ! Mrknu ke startu, už zbývají jen tři závodníci. Zvonky
začínají bušit. Kolo je nahuštěno na 70%, pumpa začíná stávkovat. Říkám jí, teď ne prosíííím. Nepomáhá to. Startér křičí, "máte minutu"
do startu". Ok, konec huštění, prostě se víc nadřu, no. Keyošek celou dobu leží vedle a asi se baví tím divadlem.
Jdeme na start, startér ukazuje plaveš ke druhé bójce, pak obrátka a ke břehu, OK ? Jo ok. Je tu start, skáčem do vody, která je opravdu
teplejší než vzduch ! Míjíme první bójku a hurá ke druhé. Nedaleko je člun s pořadateli. Slyším nějaký křik a tak mrknu na člun. Pořadatelé
řvou, "tam né, ta bójka je tadý" ! Ve vodě jsou tři bójky, ta správná je už dvacet metrů za náma, zvonky se znovu rozezní. Musím přivolat
Keyku, která plavala předemnou ( na vodítku ), bohužel se jí při otáčení dostává vodítko mezi nohy, rychle vymotat a ke břehu.
Jsme venku z vody, po očku kontroluju čas a je to lepší než jsem čekal. No tak super a teď to můžem napálit. Zvonky utichají a já se
obouvám a soukám na sebe tričko a přilbu ( povinná ). Ještě kontroluju čas a je to paráda, o minutu lepší než jsem měl v plánu. Skáču
na kolo a vyrážíme na 1. okruh. První co vnímám je, že nefunguje měřič vzdálenosti a rychlosti na řidítkách. Zvonky začínají cinkat.
No nic říkám si, třeba naskočí později. Nenaskočil, kruci ! Uklidňuju se, vždyť to zvládnem i bez něj. Snažím se co to dá a Keyošek běží
krásně. Reaguje na VPRAVO i VLEVÓ, tak to je prostě paráda, začínám se uklidňovat, zvonky utichly. Trať je písčitá, mokrá, rozježděná po
těžbě, plná kořenů a místy se hodně boří. Jede se mi kupodivu dobře, i když zadní kolo by chtělo dohustit. Kontroluju čas a jsem spokojen.
Trať místy není zrovna dobře značená, ale na sporných místech mi pomůžou vyjeté koleje. Před každou zatáčkou má být červený terč a
většinou i je s šipkou do směru trasy. Přijíždím na křižovatku kde stojí člověk, nevidím značku a tak na něj křičí "KUDY?" A ten trubec
na mne křičí "ČÍSLO?" Nerozumím, už jem skoro u něj a už řvu "KUDÝÝÝ!!?" a on znova "ČÍSLO?" Brzdím i očima a křičím "dvacetčtyři, KUDY?"
A on si zapíše a říká "no přece VPRAVÓ". Keyošek už stojí a kouká na mně s otázkou "proč nejedeme?" Tak vpravo a jedem, čas pořád
pěkný. Z kopce, do kopce, přes kořeny a znova do kopce a rozcestí tvaru "Té", červený terč bez šipky! Zvonky se mění ve zvony a ty
řvou "KÁM???" Tady přišlo moje katastrofické rozhodnutí, terč byl na levé straně a tudíž se jede VLEVO!!! Já zabočil VPRAVO, blbec, blbec,
blbec. Kopec s totálně rozježděným pískem, uf. Jsme na něm a frčíme dál. Najednou mám pocit, že TADY UŽ JSME PŘECE JELI !! Znova
zvony, co teď ? Jet zpátky, nebo pokračovat? A další blbost - pokračujem. Dojeli jsme na křižovatku s člověkem ( "ČÍSLO?"). Teď vím, že
je konec. Zajeli jsme si asi 2,5 - 3 kilometry. Zvony buší do lebky - BLBEC,BLBEC,BLBEC!!! Mám chuť seskočit z kola a ukopnout si hlavu.
Až do teď Keyka běžela parádně a já to tak posral
! Nakonec trochu zvolním a pokračujem. Potkáváme lidi, které jsme předjeli, jenže
oni už běží! Předjíždíme závodnici a její pes vběhne Keyce do cesty, aby se mu vyhnula, oběhne ho a už jsme v sobě. Zastavit, rozmotat
vodítka. Paní se omlouvá, místo aby nás pustila, vybíhá před nás. Znovu opakujeme manévr, tentokrát už úspěšně.
Dívám se na hodinky, minuty snad trvají jen pár vteřin ! Konečně vyjíždíme z lesa. Vidím už cíl okruhu a v tom se proti nám objeví auto.
Tak to snad už NÉ. Zpomalit, zajet na bok. Řidič je ohleduplný a jede při kraji
. V cíli 1. okruhu máme aplaus jako by jsme
v závodě vedli a přitom jsme úplně poslední. Kladu si otázku, má vůbec cenu pokračovat? Nakonec mi pomáhá ten potlesk a vím, že
prostě musím dokončit. Skáču z kola, které mi ochotně bere paní pořadatelka a ještě dodává "A UTÍKEJ". A tak utíkáme co nám nohy
a tlapky stačí. Keyošek opět krásně cválá a táhne, když je nejvíc třeba. Jsem na sebe čím dál, tím víc naštvanej. Po cestě předbíháme
dva závodníky a jednu závodnici, takže nebudem úplně poslední
. Vybíháme z lesa a jsme v cíli, kde máme opět aplaus. Jsem na sebe tak
nasratý, že nemůžu ani mluvit. Od pořadatele dostávám buřta pro psa a tak ho dávám Keyoškovi, dnes si zaslouží mojí obrovskou pochvalu
a já obrovský kopanec.
Zatímco jsem Keyce házel klacek do rybníka, měl jsem dost času si přiznat, že jsem BLB a když mi nestačí TŘI varování předem, tak mi
prostě není pomoci.
S několika hodinovým odstupem můžu konstatovat, že rčení : "co tě nezabije, to tě posílí" opravdu funguje.
A to, že : "kdo je připraven, není překvapen" platí na 100%. Takže na příští ročník tohoto krásného závodu beru navíc : GPS, 200 metrů
rudého plovoucího lana, náhradní ukazatel rychlosti na kolo, kompletní přední i zadní kolo ( radši dvě ) a spray na dojetí. Jo a dva
dny před závodem pro jistotu nebudu vůbec vycházet z domu!
Nu, příští rok jsme v Sadské znova a to uvidíte
( jak se zase nasmějete ).
_________________________________________________________________________________________________________
Dnes pokračujeme na další stránce Psích sportů, kde se objevil článek Ivety Soukupové z Bohemia cupu RH - FLB v Hejnicích.
Článek je dobře napsaný, se spoustou přesných informací a zasloužil by pochvalu (alespoň moji). Ovšem s posledním odstavcem
nemůžu souhlasit. Konkrétně se jedná o ten zpropadený asfalt. Napsat, že 10 - 15 minut pohybu psa ( poslušnost + dovednost )
po tamějším asfaltu je stejné, jako když jdete se psem 10 minut po chodníku či silnici, tak to je dost uhozené přirovnání !
Copak procházka je jako aportování, vysílačka, přivolávání z poloh, zaujímání poloh, skok daleký, seskok z lávky či mety ? Pes musí
několikrát vystarovat, brzdit, měnit rychle směr, odrážet se či doskakovat na tento pro psí tlapky velmi nepříjemný povrh. A co
aport, kdy pes brzdí z velké rychlosti, bere předmět ( a ne zrovna činku u které nemusí dojít ke styku čelistí s povrchem ) otáčí
se a při tom opět zrychluje ? Co odložení, to zřejmě v čase 10 - 15 minut není vůbec zahrnuto ! Nebo skok daleký, kdy pes dopadá
plnou vahou, kterou rychlost ještě zvyšuje na přední tlapky ? Samozřejmě, pes to přežije.
Ale moje otázka zní : proč psa něčemu podobnému vystavovat ? Výběrový závod na MS by snad měl splňovat více než jen náročný
terén na speciál ! Pořadatel takovéhoto závodu musí dle mého zajistit "odpovídající" plac i pro poslušnost a dovednost. Pokud to
zajistit nemůže, neměl by mít možnost takovou akci pořádat. Jenže, sutinový Bohemia cup se mohl pyšnit asfaltem pro dovednost
a poslušností mezi stromy. Tuto zkušenost jistě ocení hlavně ti, kteří nás budou reprezentovat na MS. Není totiž nad to, když pes
trénuje na površích, které na MS jistě BUDOU.
Na závěr optimistická zpráva. Letošní Bohemia cup RH - FLB bude v Hejnicích.
_________________________________________________________________________________________________________
Tak a mám opět námět na článeček, který bych nazval "Co dokáže vynechání několika slov, aneb z komára velbloudem".
Inspirací mi tentokráte byl článek Radky Poslušné v Psích sportech 01/2010.
S chutí jsem se pustil do čtení o "29. mistrovství republiky záchranných psů z pohledu závodníka". Na první pohled mne
zaujal už název, kde postrádám informaci, že šlo o mistrovství republiky záchranných psů SZBK, což je zásadní věc. Ikdyž o
něco níže je menším písmem zmínka o SZBK, který svěřil pořádání......
V dalším odstavci je možné se dozvědět, že Radka se dostala s tříletým psem na největší a zároveň nejtěžší závod zách -
ranných psů !? Tady opět chybí zásadní informace a sice : největší a nejtěžší kde ??? V SZBK (zřejmě), republice, Evropě,
na světě ?
Vyloženě humorně působí následující část článku : Při nástupu na vyhledání jako závodník nevím, co hledám, kolik živých
nebo mrtvích vzorků. No psovod, který si přečte zkušebák, ví naprosto přesně, že hledá 4 pohřešované osoby a 2 vzorky
lidského pachu. Dokonce je zde popsáno, že : 2 osoby 1 - 2 m pod úrovní terénu, 2 osoby 2 - 3 m nad úrovní terénu a
vzorky lidského pachu v hloubce 10 cm a 1 m. Takže zcela jasné, až na to, že se jedná o dva terény.
Poslední moje výhrada se týká : Ve druhém terénu Arlen hledala velmi pěkně a nalezla všechny pohřešované. Z výsledků
lze zjistit, že "velmi pěkně" znamenalo podle rozhodčího 64 bodů a to určo není velmi pěkné hodnocení.
Takže pohled závodnice jistě zajímavý, ale plný nepřesných informací.
Naopak článek na další straně z pohledu figuranta od Martina Brandnera, je zcela odlišný. Přesný název soutěže, bez přehánění a
nepřesností, hezky stručně a bez různých "přídomků", vlastní pohled s vlastním názorem. Moc pěkné, tedy podle mne.
Jediné, co kazí příjemný dojem z článku je "fotomontáž"(asi) psa v sutině, který má na sobě postroj s nápisem RESCUE. Nebo
opravdu někdo poslal psa pracovat do sutiny takto oblečeného ?!
Tolik pro dnešek a zítra poskočíme na další stránku Psích sportů .
_________________________________________________________________________________________________________
Po delší době si nemůžu odpustit reakci na článek Jardy Sedláka " Mučidlo nebo urychkovač ?" v časopise pes přítel člověka 12/09.
V tomto článku se autor vyjadřuje k používání elektronického obojku. Hned v 2. odstavci se píše o setkání autora článku s použitím
ostnatého obojku. K této události došlo na MS záchranných psů v chorvatském Samoboru a následky byly fatální pro celé repre
družstvo, jejímž členem jsem byl tehdy i já. Jenže to, co se tam tehdy událo, autor popisuje záměrně nepravdivě.
Psovod ( T. Strouhal ) nepoužil ost. obojek jako umravňovač před nástupem, ale měl sloužit k odvrácení rvačky mezi jeho psem a
volně se potulujícími "místními" psy v případě jeho napadení. Nasazoval ho ostatně svému psovi před každým opuštěním naší
ubytovny. Před oním nástupem se obrátil na vedoucího reprezentace ( autor článku ) s dotazem bude-li lepší na nástup ost. obojek
či košík. Pokud se tedy psovod zachoval lehkomyslně, vedoucí repre o tom věděl a oba byli diskvalifikováni po právu.
O tom kdo na ost. obojek upozornil se namluvilo mnohé, jeho jméno však nikdy nepadlo.
Našemu družstvu naštěstí dodávali potřebné informace naši přátelé z kynologické záchranné jednotky a P. Šabacký, který tam
"pískal" poslušnost.
Takže tolik na vysvětlenou. Jinak článek kde se píše, že ostnatý obojek byl postupným vývojem dostatečně nahrazen elektr. obojkem,
který je mnohem "humánnější" pomůckou asi toliko. Osobně neschvaluji používání ostnatého ani elektronického obojku !!! A všem,
kteří snad zvažují použití elektr. obojku doporučuji pozorně a několikrát přečíst článek od Ladislava Macha ve stejném časopise, ale o
pár stránek ve předu.
________________________________________________________________________________________________________
Ahoj Filipe.
Hned na začátku ti musím pořádně "vyprášit kožich". Pokud nám chceš psát vzkazy, tak prosím podepsat celým jménem!
Nevím odkud máš informace o svazu a rozhodčím, ale snažím se psát o tom, u čeho jsem byl, nebo o tom, co se týká mne,
či můžu doložit. Vím, že "už" nejsi ve svazu, ale měl by jsi být "opatrnější". Nemyslím si totiž, že bys mohl všechna svá tvrzení
doložit! Pokud ano, rád se ti omluvím. Samozřejmě máš v něčem i pravdu.
Možnost odejít, nebo si založit "svoji" organizaci tady opravdu je, ale nevím, jestli je to nejlepší řešení. Někdo musí zůstat a
"změkčovat" to zevnitř( to jsem si vypůjčil z jednoho českého filmu ).
Přeju ti hodně štěstí a úspěchů s novým pesošem a doufám, že ti bude dělat radost.
_________________________________________________________________________________________________________
Tak ještě jednou a snad už naposledy.
Ahoj Jitko a Garpe.
Znovu jsem si pozorně přečetl svůj článek a tvé vzkazy. Musím napsat, že jsi můj článek buď to nečetla pozorně, nebo jsi ho nepochopila!
V podstatě se tebe skoro netýká, jelikož píšu o "podivném" hodnocení speciálu.
Jitko tebe se v článku týkají dvě věci. První se opravdu stala (.. převzala ceny..), druhá vychází ze zkušebního řádu (..oceněna za druhé..).
Pokud by tyto dvě věci nebyly pravda, ani bych je nezmínil.
I když, mi to nebudeš věřit, přeju tobě i Garpovi hodně úspěchů v záchranařině a mrzí mne, že jsi si můj článek vztáhla na sebe.
_________________________________________________________________________________________________________
Ahoj Jitko a Garpe.
Nechci Tebe ani nikoho jiného očerňovat! Pouze jsem napsal to, co se opravdu stalo. Nevím jak si představuješ vyvolání diskuze na
místě, ale rozhodčí i Ty jste byly na "problém" upozorněni, to co odpověděl rozhodčí jsem napsal, Ty jsi se do diskuze nezapojila!
Také si nechci hrát na pana spravedlivého a rozhodně nemám plnou pusu fair play. Pokud, ale víš co to je a přečteš si pozorně
zkušební řád, tak snad pochopíš, co jsem měl na mysli!
Podání protestu vysvětluji níže. Jitko , myslím, že Tvé emoce ještě úplně neopadly. Některé tvé reakce jsou zbytečně dramatické
až teatrální. Právě, protože mám psa (fenu) se kterou můžu "jezdit", tak vím co to "koštuje" a každému, kdo jezdí úspěch přeju!
Pokud ovšem úspěchu dosáhne sportovně, třeba právě v souladu se zkušebním řádem.
To, že nemáš zkušenosti s posouzením psa nevadí, stačí mrknout do zkušebáku a hned víš na co máš, nebo nemáš nárok. A pokud
ani potom nevíš co si počít, tak se stačí přece zeptat.
Zvláštní je, že píšeš o očerňování, přitom jsem napsal jen to co se opravdu stalo. Zato Tvoje odpovědˇ se hemží hlavně urážkami!
Ale přesně to jsem očekával, protože jsem si dovolil kritizovat.
Doba, kdy se člověk musel za svůj názor bát je už naštěstí pryč. A napsat svůj názor na své stránky je snad možné.
Přeju Ti hodně sportovních úspěchů a ať Ti Garp dělá jen radost. Určitě se někde potkáme, tak si můžem roztrhat občanky.
_________________________________________________________________________________________________________
Ahoj všichni.
Rád bych reagoval na vzkaz od Jitky Džbánkové na tomto místě, protože ve vzkazech není dostatek místa.
Na začátku chci poděkovat za každý vzkaz, který je podepsaný celým jménem, i když je třeba kritický. Dále chci upozornit, že "pouze"
píšu své názory na "svých" stránkách. Netvrdím, že mám patent na rozum, vím všechno nejlíp, vím jak se všechno dělá správně, nebo, že
mám vždy pravdu
.
Protest jsem nepodal z několika důvodů : 1. Na "nestandartní" hodnocení byl dotázán rozhodčí i závodnice. Rozhodčí v té chvíli seděl
vedle druhého rozhodčího a podal nám "udiveným" ( já, Hanka, Šárka ) vysvětlení. A kdo
myslíš, že o protestu rozhoduje???
2. V době, kdy každý čeká už jen na to, aby mohl vyrazit domů by protest přinesl jen další
zdržení. Mě třeba trvala cesta více než čtyři hodiny a nemohl jsem se dočkat až vyrazím.
Takže vůči ostatním se mi to zdálo docela jako bezohlednost.
3. Na protest se skládá určitý obnos a pokud není protest uznán, přicházíš o něj.
Dále narážíš na nějaká pravidla. Pokud myslíš zkušební řád, tak ten hovoří jasně. To o čem píšu ve svém článku, bylo jeho zcela jasné
porušení! A každý kdo si zkušebák přečte, ví o čem píšu.
Pokud myslíš sportovní chování, měl jsem na mysli asi toto. Na podobné akce "nás" jezdí popravdě málo, většinou se známe. O to víc
mne překvapuje, že závodník může mít radost ze svého umístění, které poškozuje jiné dva závodníky.Vysvětlím na příkladu běžce, který
doběhne do cíle na čtvrtém místě o šest minut za třetím, ale protože se rozhodčímu velmi líbil jeho běh, prosadí ho na druhé místo.
Závodník pokrčí rameny, převezme ceny a má radost ze svého umístění. Tak asi tak. Existuje spousta možností jak se v "podobném"
případě zachovat. Svůj názor jsem vyjádřil. To, že někdo má názor jiný je přirozené.
Netvrdím, že psát o takovýchto "podivuhodnostech" je to nejlepší, ale určitě je to lepší než podobné "praktiky" přehlížet, či dokonce
obhajovat. Dokonce si myslím, že takovéto "podivuhodnosti" poškozují nejenom "náš" sport.
_________________________________________________________________________________________________________
Tak trochu podivné hodnocení speciálu na bohemia cupu v Hejnicích.
Ani jsem netušil, že další příspěvek do této rubriky přijde na řadu tak brzy. Ale hodnocení Jardy Sedláka ( speciální práce - plocha ) si
to opravdu vyžaduje.
Takže o co vlastně šlo? Psovodka Jitka Dědinová a její Garp podle svých slov ukončili speciál nálezem TŘÍ osob, tedy tak jako například
já s Jacky. Jaké však bylo překvapení, když byly výsledky přepsány na výsledkovou tabuli. Za speciál dostala Jitka a Garp 152 bodů
a to prosím za nález TŘÍ osob ze ČTYŘ
.
Na Hančin dotaz jak je možné ,aby za tři osoby ze čtyř měla limit, Jarda odpověděl, tohle nejsou zkoušky, ale závod a výkon psa
byl tak perfektní, že dostal 152 bodů !!!
Zvláštní, byl to sice závod, ale podle zkoušky RH - FLB. Zkušební řád říká toto : jedna nenalezená osoba znehodnocuje vyhledání
o 61 bodů. Což znamená, pokud chybí jedna osoba ( což Jitce chyběla ), může dvojice dostat maximálně 139 bodů. O tom, že
se jinak hodnotí závod a jinak zase zkouška, se tu nic nepíše! Také jsem ve zkušebáku nenašel nic o bodech navíc za perfektní výkon
psa. Až doposud jsem žil v domnění, že perfektní výkon znamená maximální počet MOŽNÝCH bodů, v tomto případě tedy maximálně
139 bodů. Pokud výkon nebyl perfektní, tak jako třeba můj s Jacky ( 132 bodů ), odečte se určitý počet bodů z maxima.
Tolik teorie a zkušební řád. Toto rozhodnutí znamenalo pro Jitku celkově druhé místo. A jak na to reagovala Jitka, převzala ceny a
byla spokojená, samozřejmě.
Pokud však sečteme její body, poslušnost 38 + dovednost 42 + speciál 139 ( za perfektní výkon, ale dle zkušebáku ), vychází celkově
219 bodů a čtvrté místo.
Samozřejmě, protože záchranařina je sport, člověk očekává sportovní chování, které charakterizují dvě krásná slova FAIR PLAY.
Samozřejmě, v dnešním sportu, který někdy připomíná spíše souboj laboratoří, si nikdo moc hlavu s fair play neláme, škoda.
Samozřejmě, pokud by se rozhodčí řídil zkušebním řádem, nemohl by takto obodovat výkon.
Samozřejmě, mohlo jít o omyl a po upozornění mohlo dojít k nápravě. Mílit se je totiž lidské.
Samozřejmě, kdyby Jitka ctila fair play, nemohla by být oceněna za druhé místo
.
Samozřejmě, v záchranařině se na KDYBY, POKUD, MOŽNÁ atd. nehraje. Takže to, že s poctivostí nejdál dojdeš se opět potvrdilo.
_________________________________________________________________________________________________________
Rád bych se ještě vrátil k letošnímu MS v Rumunské Craiově.
Do rukou se mi dostal časopis Pes přítel člověka 9/2009 a tak jsem s očekáváním hledal nějaký článek o MS záchranářů. Byl tam a autorem
je tentokrát Jarda Sedlák. Některé části jsou mi mírně "proti .....
Hned na začátku nemůžu souhlasit, že jsme odjížděli "bez zvláštních ambicí". Třeba "vodníci" dobře věděli, že startují celkově jen tři, takže
oba měli jistou bednu! Pokud by "udělali limit", mohli pomýšlet hned i na zlato.
My ostatní takové štěstí neměli ( počet závodníků ), ale na MS nikdo nejede pro čárku za účast! Každý chce "minimálně" splnit limit a jistě
tajně doufá v co nejlepší umístění. A naopak jistě nikdo nejede pro zlato, pokud má v kategorii víc než dva soupeře. O tom jak výprava
dopadne přece nerozhoduje nikdo předem od stolu!
To, že na MS startovalo méně závodníku je jistě hlavně místem konání. Lidé kteří o tom místě rozhodli jistě do Craiovy nejezdili autem!
Pořadatelé se však snažili seč mohli.
"Terén kat. FL se zdál velmi jednoduchý". Dalo by se říci spíše, že plocha byla přehledná pro psovoda, protože z velké části bylo vidět na
psa. Les byl sice řídký, ale pravá a levá strana určitě nestoupaly a neklesaly "mírně".
A dostáváme se na "naši" sutinu. Už jsem to jednou napsal, ale neodpustím si to znovu. TO NEBYLA ŽÁDNÁ SUTINA!!!
"Deset naprosto nesložitých úkrytů ( 6 sklep + 4 venku )". Musím nesouhlasit. Alespoň naši psi mají ve sklepech problém a nalezení
figurantů jim činí větší potíže. Není to však tím, že by jsme sklepy nedělali. Ve sklepech je nejen jiná teplota, většinou mnohem nižší, ale
i šero,či úplná tma. O proudění vzduchu i pachu ani nemluvím. No a výška ve sklepě, tak to podle mne vůbec není jednoduché pro psa.
Protože mne i Petra Lindu strašně zajímal důvod našich "neúspěchů" ( mimo jiné jsme měli oba falešňák na stejném místě ! ) a tak jsme po
ukončení závodění v sutině ono místo navštívili ( pššt ). A viděli jsme například podúrovňový úkryt zadělaný dveřmi a přikrytý igelitovými
pruhy. Jinak výšky byly v místnostech viditelné dřevěné bedny u stropu. Takže pokud by pes hledal očima,tak to má v klidu.
Jsem zvědavý kolik psovodů se ozve, že sklep je brnkačka.
Terén na stopy byla vyprahlá louka, porost suchý, většinou s posády suché, tlející trávy posečené "už před časem". Fakt hnus. Iveta měla
štěstí jak na los tak na terén, protože "její" stopa vedla hlavně ve vyšším neposečeném porostu. Tím nechci nijak snížit jejich výkon!
Na MS jede množství kvalitně připravených psů. Ale rozhodují tisíce "maličkostí", los a štěstíčko. Pokud se vše najednou sejde je to zlato a
to platí ve všech kategoriích.
No a voda. "Obecně se mluví o vodě jako o patrně nejtěžším směru záchranářského výcviku, a asi to nebude daleko od pravdy". Nic proti
"vodníkům". Ale voda je podle mne o poslušnosti ve vodě. Praktické využití této kategorie je dle mého názoru nulové. Pes který váží 30 až
40 kilogramů, jen stěží může zachránit člověka bojujícího o život, který dokáže utopit i osobu jenž se záchranou nemá zkušenosti!
Náročnost je hlavně finanční, kvalitní boty jsou jistě levnější než motorový člun.
Rozloučím se motem které mne právě napadlo " Zdraví pes je nejvíc ".
Těším se na vaše názory, tak pište! Jirka.
